Od vydání poslední řadovky indie rockerů THREE MILE PILOT uplynuly už dva roky, ale je to jako bych tu desku našel včera. Pramálo se změnilo na našem důvěrném soužití a pokaždé, když si jí (často) pouštím, ve mě vyvolává úplně ty samé hřejivé pocity a čas se v jejím případě nádherně zastavil. Nezastavili se její tvůrci a letošní léto o sobě dali vědět pětiskladbovým EP.

Naprosto uchvácen neutuchajícím šarmem zmiňované „The Inevitable Past Is The Future Forgotten” jsem ani nějaké pokračovaní zvlášť neočekával a aktuální kotouček „Maps“ k mojí velké radosti předvedl, že skladatelské směrovaní Američanů zůstává i nadále velmi blízké tomu, které si mě před dvěma lety zcela bezelstně přivlastnilo. Ačkoliv se bavíme o necelých dvaceti minutách muziky, tak i teď se podařilo docílit příjemně ležerní atmosféry, jež s chutí absorbována sluchovody vytváří útulně rozjímavé nálady. Po zvukové a hudební stránce se trojice nevzdaluje daleko od kurzu nastoleném předchůcem a o „Maps“ se skutečně dá hovořit, jako o jeho velmi povedené nástavbě.

Kolekci příhodně otevírá nejpopovější z pětice „Long Way Up“. Skladba by musela se ctí obstát i na vlnách nějakého odvážnějšího rádia. Přestože se rozhodně nejedná o žádnou přiblble návykovou rozhoďnožku, nelze jí upřít silný hitový potenciál zajištěný postupnými gradacemi lehtavého břinkotu kytar, odvážně odhalené hloubky basovky a samplů, protkanými lehce zapamatovatelným refrénem, k němuž nás donáší půvabně citovaný text přinášející napětí vtipu, u kterého ovšem není vyslovena hlavní myšlenka. Píseň připomíná přesně ten den blbec, kdy musíte všude pospíchat a při tom všem minutově (ne)naplánováném shonu se vám, ostřílenému uživateli podzemní dráhy přihodí, že si doběhnete a nastoupíte do metra jedoucího opačným směrem.

Pokračuje se zamyšlenou „Wires“ opět s pomalou kolébavou, nevlezlou melodií, unášenou na eleganci basovky, s kytarou v pozadí občas protkanou samplovými linkami nebo něžnými tóny piána. Na drát se netlačí, přesto ozon zhoustne a posmutní především kvůli slovům působivě donášeným v pěveckém duetu a vybízejícím k uskutečnění věcí, ke kterým už dlouho hledáme odvahu. Uprostřed této minivýpravy, v možná nejsilnější položce „This Escape“, najdeme odevzdanou recitaci jistého stavu beznaděje, houpající se na kombinaci uchvacujících, nekomplikovaných rifů obou strunných nástrojů a navíc dokrašlovanou přesnými údery bicích.

Předposlední kompozice nabízí jednoduché rockové uvolnění v rychlejším tempu, se všemi cnostmi vyjmenovanými výše, lišící se pouze britpopově vyprodukovaným a nic neřešícím refrénem, ale v tomto případě vivat (polo)citoslovcům.  

„Identify his factors
I see that ways you´re far away from home
Identify his factors
 I wish I flown you to another zone”
(„Birdy“)

THREE MILE PILOT s vámi rozmlouvají a pokud se jim umíte a chcete naslouchat, dostanete mnohem více než pouhou hudbu. Dostáváte schovaný kousek sebe sama.